ORISEN
Jazykové kurzy pro seniory
ORISEN
Jazykové kurzy pro seniory
To se mi teď honí hlavou, když se snažím se přimět k návratu k mé milé španělštině.
Pochybnosti, že po takové pauze si nic nevzpomenu. Má to vůbec smysl? Kdy přestanu dělat tuhle chybu?
Ta první cesta je pohodlnější a ještě se můžu litovat, že jsem to nezvládla.
Vždyť bylo tolik dobrých důvodů, proč jsem se nemohla učit – rodina, zdraví, práce… Ostatní to pochopí a naopak budou rádi, že mi mohou říct – já ti to říkal/a, vždyť to na nic nepotřebuješ (což je svatá pravda).
Navíc nebudu muset pořád dokola vysvětlovat, že ač se v nejbližší době nehodlám stěhovat do Španělska či jižní Ameriky, chci se to naučit, pro jazyk sám, pro objevování souvislostí s jinými jazyky i s češtinou, pro překvapující objevy jiného pojetí světa. Protože ponořením se do jiného jazyka objevuji jiné úhly pohledu a vnímání situací a skutečností, které jsem brala za jednou dané. Ani mne nenapadlo, že by to mohlo být jinak.
Ta druhá cesta je náročnější. Znovu projít, co už jsem uměla, zopakovat to s vědomím, že je to vlastně práce na víc. Protože bez té pauzy bych na tom už stavěla další vědomosti. Na povrch se budou tlačit výčitky, únava, netrpělivost. Postupně se vědomosti vrátí, ale ta hořká pachuť neúspěchu a ztráty času dočasně zůstane.
Budu na sebe hodná a pochválím se, jaké krásné léto jsem si udělala a jak si má hlava odpočala (ne, že vše zapomněla J). A jak si teď plna sil, zopakuji, co jsem dělala naposledy a jak dobře mi to půjde – vždyť už jsem to jednou uměla, bude to hračka (ne, že si budu horko-těžko vzpomínat). Dám si na to čas a nebudu spěchat.
