O mně
Kdo je Jaroslava Sobotková
Můj příběh, který je dnes příběhem splněného snu, začal před osmi lety, kdy jsem si v daleké Austrálii uvědomila, že mě to táhne k práci se seniory. Byl to ten hluboký pocit, touha, která nepotřebuje racionální podklad.
V Austrálii jsem studovala Obchodní školu a měla jsem si vybrat téma, na kterém budu celý rok pracovat. Má touha vyplula na povrch a já se dala do plánování stavby velkého seniorského domu. Měl to být přátelský dům se všemi službami, které by si starší člověk mohl přát.
Plánovalo se to krásně a z druhé strany světa vše vypadalo snadno.
A pak nastala evropská realita
Po návratu jsem se vrhla do realizace projektu.
Jenže první velké úskalí mne zastavilo – 70 milionů prostě tak snadno neseženete a nebo za šílených podmínek. Začala jsem z toho být frustrovaná a neviděla cestu ven. K tomu na mě začala dopadat obrovská tíha zodpovědnosti za takový projekt. Ztrácela jsem nadšení, potřebnou energii,víru v sama sebe a měla pocit že neustále narážím na zeď a chodím v mlze.
Tak to trvalo rok, až mi jednou někdo položil otázku „Proč chceš ten dům?“.
Odpověď byla jasná „Chci mít kolem sebe šťastné a spokojené seniory“.
A pak přišla ta věta vět “ A POTŘEBUJEŠ K TOMU TEN DŮM? „.
Najednou mi bylo vše jasné.
NEPOTŘEBUJI!
Šťastné mohu dělat seniory i jinak.
Kudy tedy vedla moje cesta?
Jelikož jsem, během toho prvního roku zpátky doma, začala doučovat mou milovanou angličtinu, bylo jen logické nabídnout tuto službu v nejbližším Senior klubu.
Začátky byly krušné. Nevěřila jsem si, bála se, že to nevyjde, že mne lidé budou mít za blázna, že na to nemám.
Za posledních šest let učení seniorů jsem však objevila a pochopila mnoho důležitého pro mou práci, zdokonalila techniky, odlišila důležité od nedůležitého a, přes všechny překážky, vybudovala komunitu která funguje i za rámec hodin angličtiny.
Tato komunita přečkala i Covid a studenti statečně, vzájemně se podporujíce, přešli na online výuku a na místo zoufání si nad situací, si k běžným hodinám zřídili svůj vlastní virtuální prostor (krycí jméno „Pub“:), kde se stýkají a procvičují angličtinu nebo si jen tak povídají.
Jejich vytrvalost a schopnost nevzdat se je úchvatná a nesmírně inspirující a dodává mi energii v mé práci pokračovat s plným nasazením.
Dosáhla jsem svého cíle – šťastného seniora.
Jak to vypadá dnes?
Dnes nabízím seniorům pravidelné kurzy angličtiny, pořádám pro ně víkendy s angličtinou,
mám online kurzy angličtiny,
tým rodilých mluvčích, kteří mi s nadšením pomáhají budovat znalosti a sebevědomí mých studentů
a naše komunita pomalu roste.
A tak se mi začal plnit můj sen - jsem obklopena spokojenými seniory a s vášní rozšiřuji jejich počet.
