ORISEN
Jazykové kurzy pro seniory
ORISEN
Jazykové kurzy pro seniory
Jedním z příběhů, který mne přesvědčil, že MŮŽE, je příběhem mého prvního klienta.
Tento úžasný člověk dnes cestuje, libuje si ve zlepšení své paměti, orientuje se v internetovém prostředí, s lehkostí zakládá a účastní se virtuálních schůzek s přáteli, rozumí (angličtinou prosáklému) jazyku svých vnoučat, má si s nimi , co říct, vnuci jej obdivují pro jeho znalosti (nejen jazykové).
Rozumí reklamám, ví, který anglický nápis na tričku je pro něj přijatelný a který ne, ví, co naše tramvaje hlásí, když hlásí v angličtině, bourá vžitý stereotyp, že starší člověk se nové věci již nemůže naučit….
Jinými slovy, pluje moderním světem s hbitostí často větší než mnohý čtyřicátník a s chutí do každého dalšího dne.
Mé první setkání s ním, ale nebylo tak zářivé. Před 6 lety to byl člověk zasmušilý, apatický, smutný a bez cíle a jiskry.
Bylo to asi rok poté, co ukončil práci a vstoupil do vytouženého důchodu.
Po velmi intenzivním pracovním životě
konečně přišel odpočinek.
Jaké však bylo jeho rozčarování, když již během druhého měsíce začal ztrácet půdu pod nohama. Ráno zůstával v posteli, ne proto, že by si vychutnával “ válení se”, ale proto, že neměl proč vstát. Nebylo, kam jít, o co s snažit.
děti byly zajištěné a vedly samostatný, šťastný život. Ne, že by se o něj nezajímaly nebo se s ním nevídaly, jen měly svůj nabitý program, kterého se mohl účatnit jen z části.
Televize i filmů se nabažil velmi rychle, čtení nevydrželo na celý den a vycházky, které nemohl s nikým sdílet, byly spíše depresivní, než nabíjející.
Jedinou povinností zůstal nákup, uvařit si, něco uklidit….a pak… opět nic.
Najednou nebylo kam jít, co dělat, necítil se být potřebný.
Pak si na nástěnce radnice všiml mého malého letáku o otevírání kurzu angličtiny pro seniory, který jsem tehdy poprvé otevírala.
Zkusil to.
Od té doby rozkvétá nejen jeho znalost angličtiny, ale i chuť do života, do nových věcí, svojí aktivitou k sobě přitahuje další lidi a
již není sám.
Ani covidová doba mu nepřistříhla křídla. Nesmírně pružně se přeorientoval (spolu s již vzniklou skupinou spolužáků/kamrádů) na virtuální svět.
V době, kdy většina našich škol zápasila s přechodem na online výuku, můj klient spolu s ostaními spolužáky se již dávno učili ve virtuální třídě a užívali si výhod online světa například je součástí virtuální hospody, “Pub” jak se jí u nás říká, kterou si studenti sami založili a scházejí se zde mimo pravidelné hodiny.
Je jistě spousta cest, jak zvládnout tak velkou životní změnu.
U nás ale víme, že jednou z nich je vrhnout se do učení jazyka a objevit úžasné společenství, stejně laděných, lidí. 🙂
Přeji všem šťastné vplutí do tohoto krásného, ale též náročného, období života, ať už zanedlouho či za mnoho let:-)