Mnoho z nás se obává, že nám důchodem život skončí. Zpočátku se nikdo nebojí představy, že už nebude muset pracovat, ba spíše naopak. Strach přijde až ve chvíli, kdy si uvědomíme, že nás naše koníčky nemůžou bavit celých 24 hodin v kuse. Navíc nejsou bez práce a povinností ani tolik lákavé. Pak přichází na řadu samota a pocit odstřižení od světa, rodiny i přátel.
O tom ale dnes mluvit nechci. Právě naopak.
Chtěla bych vám povědět příběh, který dokazuje, že to takto skončit nemusí. Naopak může být důchod další životní etapa plná nových přátel, zkušeností, třeba i cestování, ale hlavně spokojenosti a naplnění.
Odletěla pomáhat do Afriky
Dnešním hlavním tématem je neuvěřitelný příběh jednoho z mých žáků, a to právě paní Apoleny, která se rozhodla v důchodu odjet do Afriky. Odletěla tam pomáhat sirotkům. Přijde mi naprosto úžasné, že se příchodem důchodu nenechala zastrašit a našla nový způsob, jak naložit se svým časem tak, aby pokračovala v tom, co ji naplňuje.
Apolena si nemyslela, že by její život důchodem končil, jak mají někteří lidé ve zvyku. Naopak jí v určitém smyslu znovu začíná. Je bývalá zdravotní sestra a již před mnoha lety si uvědomila, že ji nejvíce naplňuje pomoc druhým. Společně s odchodem do důchodu ovšem o její náplň života v podstatě přišla a přemýšlela proto, co bude dělat dál.
Studium angličtiny ji přivedlo zase o kousek blíž jejímu snu
Do mého kurzu přišla před čtyřmi lety. Začínala od nuly a jsem neuvěřitelně pyšná, kam se posunula. Když nastoupila, ještě v hlavě neměla přesnou představu, co chce podniknout. Věděla ovšem, že potřebuje dál pomáhat lidem, jako to dělala doposud. Na nic proto nečekala a učila se anglicky. Člověk přece nikdy neví, kdy se bude další jazyk hodit, že?
Tahle myšlenka se ukázala být pravdivou, když ji napadlo splnit si starý sen odjet dobrovolničit do Afriky. Vždy chtěla dělat něco podobného, ale doposud na to nebyl prostor a čas. A angličtina jí v tomto umožnila být samostatná.
Dnes je již v Tanzánii a plní své sny.
Bydlí v komůrce určené pro kněze ve vesničce Boko Temboni /hroši a sloni/a pomáhá v křesťanském sirotčinci Karibu Nyumbani /Vítej doma/ . Užívá si rozmanitost lidí, které potkává a naplňuje ji vědomí, že pomáhá druhým, jak si přála, i když tamnější pobyt je podle jejích zpráv nesmírně náročný.
Její odvaha odjet sama na vlastní pěst na jiný světadíl, který je naprosto odlišný od toho, co my známe, mi dodává síly pokaždé, když si na ni vzpomenu. Stejně tak i její odhodlání pracovat na sobě i po odchodu do důchodu mě inspiruje k tomu nikdy se nevzdávat. Ukazuje mi, že na nás vždy čeká další cesta, která nás bude naplňovat stejně jako ty předchozí.
Kdo by si myslel, že život důchodem končí, nemůže být dál od pravdy
Vím, že Apolena není jediným důkazem tohoto prohlášení, ale o tom až v příštím článku.
Nikdy není pozdě začít na sobě pracovat, takže se i kdokoliv z nás může stát dalším inspirativním člověkem a zařadit se tak vedle této neuvěřitelné cestovatelky.
Jsem lektorka kurzů angličtiny pro seniory.
Miluji rozdávat radost, harmonii a pohodu starším lidem ….
….a také miluji angličtinu.
Skrze angličtinu pomáhám seniorům učit se novému jazyku, cvičit mozek, ale i nacházet nové přátele a prožít další roky bohatým životem plným radosti, zábavy a dobré společnosti.
Ahoj je úžasná. Já si taky nemyslím, že život důchodem končí. Život končí smrtí, nebo nějakou závažnou chorobou, která nás omezí tak, že již nemůžeme nic dělat.
Ale chce to pokračovat ve svých zálibách, zejména sportovních aktivitách, cestování a pod, i když je to náročnější než za mlada. Majka
Vřele souhlasím a přeji hodně zdraví a sil ke všemu, co vás těší:-)